Meryl Streep oslňuje v životopisném snímku mapujícím kariéru první (a zatím poslední) britské premiérky, která je bezesporu jednou z nejvýznamnějších osobností světové politiky minulého století.

     Jméno Margaret Tatcherové (rozené Robertosové) jistě není třeba blíže představovat. Tato nekompromisní britská politička, která si pro svojí rozhodnost a neústupnost vysloužila přezdívku „Železná lady“ se po sérii dílčích úspěchů na ostrovní politické scéně stala roku 1979 první britskou premiérkou. Dokázala tak, že vysoká politika není pouze doménou mužů a nesmazatelně se zapsala nejen do evropské historie.

     Film režisérky Phyllidy Lloyd, která se před 4 lety proslavila veselou letní oddechovkou Mamma Mia, není čistě životopisnou záležitostí, která by se držela zajetých kolejí. Prakticky polovina filmu nám železnou lady představuje jako starou ženu, která je prakticky vězněm ve svém vlastním domě a která je pronásledována halucinacemi, ve kterých vidí a komunikuje se svým nedávno zesnulým manželem.

     Její politická kariéra je nám pak představována v návaznosti na její vzpomínky v jednotlivých flashbacích a my se tak dozvídáme vše důležité. Režisérka nás postupně provede přes Margaretino seznámení s manželem Denisem (který byl pro její život hodně důležitým), přes zvolení do parlamentu v roce 1959, zvolení předsedkyní konzervativní strany v roce 1974 až k jejímu přerodu v ministerskou předsedkyni v roce 1979.

     Ani v tomto pro ni nejdůležitějším obdobím pak režisérka neopomíná ty nejdůležitější momenty a dočkáme se tak pumového útoku na hotel, ve kterém se svým týmem nocovala, Války o Falklandy a samozřejmě i její rezignace v roce 1990.

     Jakkoliv nejsem nakloněn tomuto „alternativnímu“ pojímaní životopisných filmů a k Železné lady jsem z počátku přistupoval s lehkou nedůvěrou, odcházel jsem z kina nakonec spokojen. Nedostatky, které tento snímek má totiž plnohodnotně vynahrazuje velmi dobře vybrané a věru výborné herecké obsazení. Z něj pak nejvíc vyčnívá Margaretin manžel Denis v podání matadora Jima Broadbenta, který je u nás známý především z Potterovské série.

     Kdo si však krade většinu filmu pro sebe je opravdu fantastická Meryl Streep. Ta už za svoje ztvárnění železné lady vyválčila Zlatý glób a nedivil bych se, kdyby jí neutekla i Oscarová odměna. Tu by si koneckonců zasloužil i tým maskérů, který přispěl k proměně Oscarové herečky v tuto ctihodnou dámu. Je málo filmů a málo hereckých výkonů kdy protagonista svojí postavu „pouze“ nehraje, ale skutečně jí prožívá (v průběhu mi několikrát vytanula na mysli Kilmerům Jim Morrison v The Doors).

     Závěrem musím uznat, že Iron Lady, byť jí neprovází zrovna nadšené kritiky je pro mě jako filmového fanouška plně uspokojující. I přes již zmiňovanou počáteční nedůvěru jsem od filmu dostal většinu toho, co jsem čekal. Je celkem možné, že ne každému tento styl sedne, ale pokud jste viděli Frearsovu Královnu s Helen Mirren (srovnání tu je na místě) a líbila se vám, bude se vám líbit i tento kousek. Návštěva kina by pak měla být jasnou volbou.

V kinech od 1.3.2012

HODNOCENÍ:  70%

Železná lady (The Iron Lady), Drama / Životopisný, Velká Británie, 2011, 105 min

Režie: Phyllida Lloyd

Hrají: Meryl Streep, Jim Broadbent, Anthony Head, Harry Lloyd, Richard E. Grant, Olivia Colman, Roger Allam, Julian Wadham

Václav Carvan