Nebývá zvykem, že si režiséra filmu vybírá herec. Ryan Gosling ale ukázal prstem na svého oblíbence Nicolase Windinga Refna, a taky ho dostal. Jejich první setkání prý z počátku připomínalo špatné rande, na kterém dánský filmař seděl jako zařezaný, neschopný ze sebe dostat jediné slůvko, aby se poté v Goslingově autě z ničeho nic rozbrečel a jednu z písniček, co zrovna hrála z rádia, začal zpívat z plných plic spolu s kapelou. Křičel přitom údajně: „Už to mám! Bude to o chlápkovi, co jezdí nočním L.A. a poslouchá u toho muziku!“

      Poté, co Drive získalo kromě pozitivních kritických ohlasů také ocenění v Cannes za režii, už oba pánové mluví o uzavřeném kreativním manželství, někdy dokonce o jakési duchovní/umělecké kopulaci a plánují spolu další filmové dítě. Nejdřív by ale bylo záhodno, podívat se, co je zač tenhle jejich prvorozený synáček.

     Refn si jako režisérský „raubíř“ udělal jméno na trilogii povídek z kodaňského podsvětí (Pusher) a svoji fascinaci kriminálníky a buřiči z okraje společnosti dál osobitě rozvíjel. Úplně nejdál zřejmě zašel v Bronsonovi, jehož (pro umělecké účely maličko poupravený) kontroverzní charakter rváče a mírně pošahaného bojovníka proti systému otiskl do celé podoby filmu a z diváků udělal tak trochu jeho další rukojmí. Podobně nakonec přistoupil i k svému hollywoodskému debutu.

     Drive je sice na papíře poměrně tuctová kriminální story, která vyloženě svádí ke konverzi ve stylu zaměnitelných Rychle a zběsile (a trailer taková očekávání vyloženě neodmítá), ale nakonec se v rukou dánského filmaře mění v pravý opak – pomalý, hypnotický a atmosférický skvost s archetypální postavou bezejmenného Řidiče v hlavní roli. Goslingův štír v Chevroletu (kterého navíc pro potřeby natáčení sám přestavěl!) je tady klíčem k celému filmu. Přes den filmový kaskadér a automechanik, v noci nájemný řidič pomáhající zlodějům při vloupačkách – ten člověk snad nikdy nespí. A vlastně ani není užitečné o něm jako o skutečném člověku vůbec přemýšlet; film jeho stoickou postavu záměrně stylizuje do až příliš dokonalé modelové figurky rytíře na bílém koni.

     Drive je v podstatě taková postmoderní pohádka a Refn se koneckonců netají tím, že ty Grimmovské s chutí čítával. A jaká by to byla pohádka bez princezny! Tu tady představuje roztomilá Irene (Carey Mulligan) a ta je samozřejmě v nesnázích. Manžel Standard (Oscar Issacs tu má fakt divné jméno, ale to je schválně) zrovna trčí ve vězení a malého synka má na krku sama. Ideální situace pro Řidiče přispěchat na záchranu.

     Celý ten načrtnutý románek ústřední dvojice má přitom zvláštně nerealistický charakter. Řidič se na Irene po většinu času jen zasněně usmívá, kluka se ptá, jestli nechce párátko, a při sledování kreslených seriálů s ním vede debatu o tom, jestli je žralok záporák, jen protože vypadá tak, jak vypadá. Něco tu není v pořádku a později se také ukáže, že když jde do tuhého, umí být Řidič tak trochu psychopat.

     A právě tenhle rozpor mezi uhlazeným, morálně neposkvrněným vnějškem a brutálním násilím ukrytým někde hluboko uvnitř, je centrálním tématem filmu. Tvůrci si přitom dávají důkladně záležet, abychom jako diváci tuto protikladnost co nejsilněji pocítili a v nejvypjatější scéně za sebe v přímém sledu řadí vysoce stylizované momenty vrcholné romance a maximálního sadismu. Pro Řidičovo chování se přitom stále hůř hledají nějaké uvěřitelné, lidsky běžné motivace, a tak skutečně nezbývá, než to celé brát jako reflexi žánrových filmů a jejich klišé.

     Celý ten melancholický retro háv, kterým se Drive ohání minimálně od úvodních titulků, totiž není ani tak bohapustým vzpomínáním na staré dobré časy osmdesátkových thrillerů, ale subjektivním pohledem hlavního hrdiny na svůj život. Tohle je příběh o kaskadérovi, který by hrozně rád byl jednou sám akčním hrdinou, a proto si tak sám sebe alespoň představuje. Jeho akce dávají největší smysl, pokud se na ně budeme dívat optikou někoho, kdo tak jedná, protože „tak se to ve filmech dělá“. Řidičovo opojení sebou samým se zároveň přenáší na samotný film, který se vyžívá ve fetišistických zpomalovačkách a v soundtracku zpívá o „skutečných lidech a skutečných hrdinech“. Drive však říká, že hrdinové filmoví jsou odsouzeni k trvalé samotě, k permanentnímu bytí na okraji společnosti, v říši snů. My k nim sice můžeme vzhlížet, ale buďme rádi za to plátno (obrazovku), která nás od nich odděluje. Je to tak pro všechny lepší.

V kinech od 15.9.2011

HODNOCENÍ:  90%

Drive, Akční / Drama / Krimi / Thriller, USA, 2011, 100 min

Režie: Nicolas Winding Refn

Hrají: Ryan Gosling, Christina Hendricks, Ron Perlman, Bryan Cranston, Carey Mulligan, Oscar Isaac, Albert Brooks, Chris Muto

Ondřej Pavlík