Vánoce jsou tady a s nimi i další dramatické znázornění obyčejných lidských životů. Dějištěm se ale nyní stává současná Bukurešť a snímek Úterý po Vánocích, jež je něco jako novým začátkem, nebo chcete-li nadějí Rumunského filmu všeobecně. Taky už máte dost těch tuctových komedií, dramat o rozchodech, či tragických příběhů bez nápadu? Tak to jste na správném místě! Nedá se sice říci, že tento snímek by námětem vzbuzoval dojem něčeho doopravdy novátorského, ale jeho síla tkví v realizaci příběhu, zobrazení pocitů hlavních postav a téměř voayeristickým náhledem do jejich života.

     Sympatický chlapík Paul žije se svou rodinou spokojeným životem, avšak po desetiletém soužití se svou ženou do jejich vztahu vstupuje všem dobře známý stereotyp. Zároveň ale udržuje milenecký poměr s dívkou jménem Raluca, která je zároveň stomatoložkou celé jeho rodiny. Při zjištění, že rodinný život mu asi už nemůže přinést nic nového se do Ralucy bezhlavě zamiluje a v uvozovkách o zábavu je postaráno. Zábava to ale doopravdy není, protože snímek působí velmi chmurným dojmem a závěrem je smutné vyústění děje.

     Režisér Radu Muntean si ve svém čtvrtém filmu vzal opět na paškál mezilidské vztahy, a to ne nijak obyčejně. Je to vlastně volný přechod od snímku Boogie z roku 2008, který se také snaží nahlédnout na osud hlavních postav poněkud jinak než je běžné. Je v něm něco syrového, snadného, fungujícího a prostě komplexně sladěného.

     Je třeba říci, že Úterý po Vánocích je na první pohled pro mnohé jen romancí v dramatickém kabátě obsahující běžný milostný trojúhelník. Jak jsem ale zmínil na začátku, není to obyčejný snímek. Radu Muntean a jeho tým do něj vložili srdce! Obzvláště bych chtěl vyseknout poklonu za zvláštní atmosféru. Nedá se to popsat, to se prostě musí vidět a prožít. Chvíle, kdy si uvědomíte, že té nepříjemné, tíživé prázdnoty lze dosáhnout absolutně bez hudebního doprovodu. Toho je konkrétně použito opravdu minimálně a to třeba něco kolem minuty za celých 100 minut!

     Dalším plusem je styl kamery, který je zde použit. Statické záběry jsou prostě perfektní. Začínám postrádat střih a uvědomuji si i to, že je ho také mizivě. V celém snímku je několik opravdu dost dlouhých nepřerušených pasáží. Některé trvají třeba kolem deseti minut! Člověka to jakoby přenese do těl hlavních představitelů, a proto se mě asi také tento mistrovský výtvor dotknul velmi blízko u srdce.

     Přiznám se, že v minulosti jsem viděl pramálo Rumunských snímků, ale tenhle je jistě nejlepším z nich. Ne nadarmo byl asi také zařazen na program letošního festivalu v Cannes do sekce Un Certain Begard. Rumunsko je podle režiséra na tom se svou kinematografií opravdu dost bídně a její rozvoji brání přes příliš mnoho faktorů, včetně nedostatku finančních prostředků. Hodnocení tohoto snímku bych tedy stanovil na 80%, ale originalita zobrazení mě skoro tlačí i na 90%!

V kinech od 9.12.2010

HODNOCENÍ:  80%

Úterý po Vánocích (Marti, dupa craciun), Drama, Rumunsko / Francie / Německo, 2010, 100 min

Režie: Radu Muntean

Hrají: Dragos Bucur, Maria Popistasu, Mirela Oprisor, Victor Rebengiuc

Lukáš Tošner