Scénáře i režie snímku se chopil maďarský filmař Szabolcs Hajdu, pro kterého je Bibliotheque Pascal čtvrtým celovečerním filmem. Prozatím největšího ohlasu dosáhl díky filmu Bílé dlaně, jeho nejnovější dílo však rozhodně disponuje velkým potenciálem.

     Téma obchodu s bílým masem je pro balkánské země tíživým problémem, neboť se jedná o země s největším podílem emigrantů v celé Evropě a mnoho migrujících žen a dívek končí ve spárech překupníků a pasáků ze západu. Z toho vycházel také Hajdu a svůj filmový příběh postavil na reálných osudech. Ne, že by sledoval konkrétní osudy konkrétních lidí, spíše sbíral střípky různých příběhů, které pak poskládal do uceleného filmového tvaru.

     Díky tomu můžeme sledovat příběh Mony, dívky s rumunsko-maďarskými kořeny, která díky neplánovanému těhotenství musí řešit starosti spojené s výchovou a obživou malé dcerky. Po letech najde cestu ke svému otci, s nímž odjíždí do Německa s vidinou slušné práce, otcova lest ji však nasměruje do Anglie, kde se stane sexuální otrokyní v luxusním, velmi surrealisticky stylizovaném „bordelu“.

     A právě prostředí onoho nevěstince, který nese stejný název jako celý film, tvoří vizuálně nejzajímavější složku filmu. Jedná se o podnik pro intelektuální smetánku, dívky tedy musí uspokojovat velmi netradiční a zvrácené touhy svých bohatých klientů.

     Na scénách, které se odehrávají za zdmi Bibliotheque Pascal je nejvíce znepokojivé to, že se jedná o čistou realitu. Hajdu přípravám na film věnoval 3 roky a dle svých slov je dění na plátně velmi blízko skutečnosti. Výprava pod vedením Móniky Esztán a Pétera Matyássyho spolu s prací kostymérů vytváří opravdu zajímavé, působivé, ale o to více děsivé prostředí.

     Bibliotheque Pascal se díky vytrvalosti a pečlivosti tvůrců dá považovat za jakýsi hraný dokument. Samozřejmě se nejedná o dokument jako takový, jde spíše o film, ve kterém je zapracováno velké množství fakt. Proto se jedná o snímek, který zaujme jen velmi úzký okruh diváků. Netradiční je také způsob vyprávění, jenž se vymyká klasickému hlavnímu proudu.

     Silným prvkem mnoha filmů je také hudba. Když je hudební podkres správně a citlivě začleněn do děje, filmu jako celku to může jen prospět. V případě Bibliotheque Pascal šli tvůrci jinou cestou. Hudby je zde opravdu málo, což jen zvyšuje celkovou „obnaženost“ příběhu, dá-li se to tak říci.

     Nejedná se tedy o film, u kterého divák může vypnout a jen pasivně sledovat dění na plátně. Je třeba pozornost k tomu, aby zachytil všechny kontexty a hloubku, kterou film jistě disponuje. Pokud se vám toto podaří, máte nakročeno k zajímavému filmovému zážitku. Je téměř jisté, že názory na Bibliotheque Pascal se budou velmi lišit. Pro někoho se bude jednat o výjimečné filmové dílo, pro jiného to bude jen nudná slátanina, natočená zvrhlým režisérem. A to je dobře, takových filmů je v kinech opravdu málo.

V kinech od 30.9.2010

Bibliotheque Pascal (Smooth Operator), Německo / Maďarsko / Velká Británie / Rumunsko, 2009, 105 min

HODNOCENÍ: 70%

Režie: Szabolcs Hajdu

Hrají: Orsolya Torok-Illyés,  Andy Vasluianu, Oana Pellea, Razvan Vasilescu, Shamgar Amram

Radek Pešek