M. Night Shyamalan v předchozích letech upoutal filmový svět nejen neobvyklým jménem indického původu. Ohlasu dosáhl především díky několika kasovním trhákům, které pod jeho taktovkou zavítaly na stříbrné plátno. Po Šestém smyslu, Znamení, nebo Vesnici se očekávalo, s čím na nás talentovaný režisér vyrukuje tentokrát. Poslední vládce větru (The Last Airbender) je však od počátečních titulků jeden velký průšvih.                                                                                                                                                                                                

     Žánr fantasy je pro filmaře oblíbenou disciplínou. Již pojmenování žánru napovídá, že fantazii se meze nekladou a veškeré složky, které se podílejí na vzniku filmu, se mohou vyřádit jako malé děti. Když se navíc režie chopí někdo tak originální jako M. Night Shyamalan, divák oprávněně očekává velkolepou výpravnou podívanou.

     Chyba lávky. Shyamalan prý film začal natáčet na popud své dcerky, která je velkou fanynkou původního seriálu, jež sloužil filmu jako předloha. A zde byl asi kámen úrazu. Od první scény je vidět, že se Shyamalan vrhl na žánr, ve kterém není tak zběhlý jako ve svých typických mysteriózních thrillerech, se kterými dosáhl nejvýraznějších úspěchů.

     Poslední vládce větru nefunguje ani v jedné rovině. Scénář, jehož autorem je sám Shyamalan, je neskutečně povrchní a vykreslení charakterů postav je natolik ploché, že by zde zanikly i herecké hvězdy oceněné desítkami Oscarů. Shyamalan navíc celý film „vyšperkoval“ tím, že angažoval několik opravdu špatných herců. Je až k neuvěření, že režisér, který v Šestém smyslu vysvlékl Bruce Willise z roztrhaného bílého nátělníku a donutil ho předvést roli sofistikovaného psychiatra, dopustil takový průšvih. Především sourozenecké duo, které doprovází mladého Aanga během pouti za záchranou lidstva, svými výkony rozpalují diváky do běla. V negativním slova smyslu, samozřejmě. Přibližně od půlky filmu byla kterákoliv scéna s těmito herci téměř nesnesitelná (nejsem zaujatý, důkazem mi budiž reakce ostatních statečných spoludiváků, z nichž asi polovina odešla dlouho před závěrečnými titulky).

     Jediný z herců si zaslouží pochvalu, a to Dev Patel, jehož objevil Danny Boyle v Milionáři z chatrče. Jedině on nabízí jisté charisma, ale kvůli bídnému scénáři také většinou splývá s celkovou hereckou šedí svých kolegů. A to ve filmu původně ani hrát neměl, roli získal místo zaneprázdněného Jesse McCartheyho.

     Výprava by ruku v ruce s poutavým příběhem měla tvořit základ velkolepých fantasy filmů. Ani to se v Posledním vládci větru nekoná. Snímek je natočen lacině a mnohem lepší efekty jsme mohli vidět ve filmech, které měly premiéru již pěkných pár let zpátky. Také choreografie akčních scén mírně řečeno skřípe. Hrdinové během bojových kreací prapodivně tančí a způsobují tak nechtěně pobavené reakce publika.

     Jediným náznakem kvality disponovala hudba, jejímž autorem je James Newton Howard. Ani ten však v porovnání se svou předchozí prací nepředvedl nejlepší výkon. Je možné, že hudba je skvělá, ale dění na plátně natolik irituje, že se na ni nedá poctivě soustředit. Ale přeci jen, od autora hudby k filmům jako Temný rytíř, King Kong, nebo Vodní svět bychom očekávali mnohem více. Jen tak mimochodem, Howard se Shyamalanem spolupracoval již na sedmi snímcích.

     Pokud tedy chcete sledovat počínání mladého Avatara Aangha, který se snaží zabránit Národu Ohně, aby zotročil zbytek světa, připravte se na nevšední filmový zážitek. V tomto případě můžeme děkovat Bohu, že se jedná o nevšední zážitek, protože kdyby taková díla zevšedněla, filmový průmysl by čekalo temné období.

V kinech od 19.8.2010

HODNOCENÍ: 30%

Režie: M. Night Shyamalan

Hrají: Noah Ringer, Dev Patel, Nicola Peltz, Jackson Rathbone, Shaun Toub, Aasif Mandvi

Radek Pešek