I přesto, že Jiří Kajínek tráví svůj život v cele o několika čtverečních metrech, je ho všude plno. Dříve poutal pozornost snahou o obnovení svého procesu, dnes se o něm mluví především v souvislosti s režijním debutem Petra Jákla, který se zhostil nelehkého úkolu – zfilmování Kajínkova příběhu.                                                                                                                                                                                                                                                                                                            

     Uvedení filmu Kajínek předcházela masivní mediální kampaň, která svým rozsahem automaticky zvedla očekávání diváků. Čekalo se, jak Petr Jákl zvládne roli režiséra a nutno podotknout, že všem zlým jazykům dokázal, že kromě svalů oplývá také filmařským citem.

     Prvních pár minut ovšem poněkud skřípalo. Bleskové shrnutí Kajínkovy kauzy, následované samotnou nájemnou vraždou, která svým stylem připomínala spíše scénu z Maxe Payna, napovídalo tomu, že diváky čeká velké filmové klišé. Když se však příběh rozběhne a divák si ujasní, co od filmu může očekávat, stane se svědkem solidního českého thrilleru.

     V první řadě je třeba upozornit na fakt, že se filmový Kajínek nedrží reálného příběhu nejznámějšího českého vězně zuby nehty, spíše se jím inspiroval a scénář si posléze upravil tak, aby šel filmařům více na ruku. Tvůrci však již předem upozorňovali, že se nejedná o dokument, dění na plátně tedy nelze brát jako sbírku fakt, oděnou do filmového kabátu.

     Velká očekávání také budilo herecké obsazení, především pak role samotného Kajínka. Konstantin Lavroněnko vzal roli velmi vážně, během přípravy dokonce navštívil Jiřího Kajínka ve vězení a dle svých slov v rámci fyzické přípravy dělal 1600 kliků denně. A svědomitá příprava přinesla ovoce, neboť Lavroněnko roli ztvárnil opravdu skvěle a věrohodně.

     Ostatní herecké výkony trochu kolísají, z celkového dojmu ubral také nepovedený dabing některých postav. Celkově se však dá říci, že i tento aspekt na plátně fungoval. Tatiana Vilhelmová opět nezklamala, největší poklona ovšem přísluší Vladimíru Dlouhému. Rolí ukázkového záporáka nám všem připomněl, jak velkého herce česká scéna nedávno ztratila. Premiéry se Vladimír Dlouhý bohužel nedožil, tvůrci mu tak alespoň v závěrečných titulkách snímek věnují.

     Scénář, jehož spoluautorem je sám režisér, spolu s dynamickým střihem a skvělou kamerou

F. A. Brabce zaručuje napínavou podívanou po celou dobu Kajínkova filmového příběhu. Velmi překvapila hudba, jejímž autorem je Václav Noid Bárta, který si ve filmu střihl také jednu menší roli. Jeho výkon za mixážním pultem však výrazně předčil jeho počínání před kamerou. Hudba je opravdu dobrá a skvěle dokresluje atmosféru celého filmu.

     Podtrženo sečteno, Kajínek je dobrý film. Několik nešvarů se samozřejmě objevilo, ale těch se dopouštějí i mnohem zkušenější a věhlasnější filmoví tvůrci, než je Petr Jákl. Na snímku je vidět, že odvedl kus poctivé práce. Je také sympatické, že se film nesnaží přinést rozuzlení, respektive je na divákovi, zda Kajínkově nevinně věří, či nikoliv.

V kinech od 5.8.2010

HODNOCENÍ: 70%

Režie: Petr Jákl

Hrají: Konstantin Lavroněnko, Tatiana Vilhelmová, Boguslaw Linda, Vladimír Dlouhý, Michal Dlouhý, Lubomír Paulovič, Alice Bendová

Radek Pešek