Španělský režisér Alejandro Amenábar nám přináší velice zajímavý pohled na nesmyslnost konfliktů tří náboženství ve staré Alexandrii. Budete svědky té nejhlubší ukázky nesmyslnosti křesťanské církve, ať už její násilím donucené věrnosti nebo potlačení veškerého vědeckého vědění. K tomu Vám bude dopomáhat radikální filozofka Rachel Weisz jako žena, jenž za své názory může čekat jen trpký konec.                                                                                                                                

     Co je vlastně Agora? Podle Homéra to znamenalo lidové shromaždiště uprostřed starověkého města. V tomto novém Amenábarově snímku to však představuje důležitou pohanskou knihovnu v egyptské Alexandrii. Veškerá pohanská moudrost se totiž soustředila právě tam a toto místo bylo také velice důležité pro pohanskou filozofku Hypatii (Rachel Weisz).

     Nacházíme se ve 4.století po Kristu a město Alexandrie, které se stále zmítá pod nadvládou rozpadající římské říše, musí čelit mnoha nebezpečným problémům. Těmi problémy jsou myšleny přibývající nepokoje způsobené konfliktem mezi křesťanskou církví a pohany, které postupem času vyvrcholí v krvavou lázeň.

     Pohané jsou nakonec poraženi a nejvýznamnější knihovna zcela zničena. Přichází doba křesťanů, která je nyní krutá nejen vůči židům, ale i vůči vědě, kterou zastává právě Hypatie. Prudká nervozita roste nejen v srdci skvělé učitelky a filozofky, ale i v obou srdcích jejích ctitelů. Tím prvním je privilegovaný a bohatý kariérista Orestes (Oscar Isaacs) a tím druhým nejprve otrok, pak věrný křesťanský parabolán Dawus (Max Minghella). Všichni tři jsou nakonec zapleteni do této nebezpečné a nesmyslné války mezi církví a vědou víc než by chtěli.

     Amenábar se tentokrát chopil tématu, který má jedno velké plus a tím je, že život Hypatie a celkově i Alexandrie v této době převratu není dosud filmem skoro zaznamenán. Pokud nesledujete do hloubky dějiny křesťanské církve, nebo spíše pohanské, tak Vám jméno Hypatie asi moc říkat nebude, ale to vůbec nevadí. Seznámíte se s dějem i historií velice rychle a brzo budete myšlenkami přímo v Egyptě.

     Agora se citlivě dotýká problémů fanatismu a ukazuje, co skutečně víra v jakékoli náboženství dokáže způsobit. Je tu krásně vykreslen i primitivní přístup církve k vědeckému či chcete-li renesančnímu stylu myšlení.

     Tím nejpodstatnějším agresorem je tu křesťanství, které je ještě hladové po moci a zcela čerstvé. Táhne se s námi celá staletí až dodnes, a i v dnešní době jeho odvrácená druhá tvář vychází často na povrch. Není divu, že se Amenábar tímto snímkem silně stává nepohodlným autorem pro Vatikán jako například Dan Brown.

     Amenábarova režie je zcela přímá a klidná, jak je již u něho zvykem. Precizně natočené detaily jsou na denním pořádku a vy z těchto částí budete mít radost. Výprava je na tak vysoké úrovni, že se ze slunné Alexandrie nebudete chtít vrátit do Vašich domovů. Navíc originální pohledy z vesmíru do starověkého světa? To tu vážně ještě nebylo a vaše oči si pomlaskají blahem.

     Bohužel, ale Agoře strhává body přílišná nedotaženost scénáře, který se už Amenábarovi tolik jako režie nepovedl. Je historicky děravý jako ementál a režisér Vás bohužel táhne někdy až nesmyslně do naprosté nudy. Dokázal napsat strhující scény, avšak natahuje je s radostí do sebezničení, místo kterých mohl dosadit další historická fakta, která by doplnila dynamiku celého snímku. Ona dynamičnost je právě to, co snímku žalostně chybí.

     Rachel Weicz vyniká především ve scénách, kdy její touha po rozlousknutí vědeckého oříšku se rovná zuření parní lokomotivy. Té ženě prostě nelze popřít, že její práce je pro ní skutečným cílem života a že už je trochu i fanatik, jako proti ní čelící křesťané. Obrovským charismatem mne překvapil Oscar Isaac a scény s jeho hroucením a odmítnutím pokleku před církví patří mezi nejlepší z Agory. Nesmím vynechat i otroka a zamilovaného psychopata Maxe Minghellu, který se ovšem herecky rozjíždí až v druhé části filmu jako parabolán.

     S otrokem evidentně lehce bojoval a nesplnil moje očekávání. Bohužel tuto hvězdnou trojku ruší tuny špatných komparsistů a vedlejších rolí, kterým už Amenábar nevěnoval tak velikou pozornost.

     Často se divák tedy jakoby cítí v epicentru televizního seriálu ze starověku. Historická látka ovšem je tak výživná, že i tyto nemalé chyby režisérovi můžeme odpustit a přijmout Agoru kladně.

     Pro mnohé diváky bude první dojem z Agory rozporuplný. Některé nadchne, některé unudí. Pouze ti, kteří pochopí Amenábarovu vnitřní hloubku a smysl, který do ní vložil, tak si snímek vychutnají se vším všudy. Pro mne osobně, i když tu byla místa lehké nudnosti, si tento snímek vysloužil moje zamyšlení o tom, jaká církev byla, je a v nitru i bude. A že každá náboženská víra přerůstá ve fanatismus a nesmyslné násilí. Agora je encyklopedická ukázka toho, jak bylo lidstvo hloupé a omezené. Mělo by se z toho poučit, ale to se bohužel hned tak nestane.

HODNOCENÍ: 70%

Režie: Alejandro Amenábar

Hrají: Rachel Weicz, Oscar Isaac, Max Minghella, Ashraf Barhom, Michael Lonsdale, Rupert Evans, Richard Durden

Karel Pražák