Návrat Mela Gibsona na stříbrné plátno po několika letech nebo klasický detektivní příběh z dob konce studené války? Obojí můžeme nalézt v novém remaku stejnojmenné úspěšné britské série z osmdesátých let, Edge of Darkness - Na hraně temnoty. Detektiv Thomas Craven odhaluje nejen složité pozadí vraždy, ale také skutečný život vlastní dcery. Obojí sahá až do nejvlivnějších vrstev americké společnosti...                                                                

     Emma (Bojana Novakovic) přijíždí navštívit svého otce, se kterým se již dlouhou dobu neviděli. Možná na okamžik se zdá, že jde jen o nezávazné rodinné setkání. Emma se necítí dobře, čehož si brzo všimne i její otec a začne mu to vrtat hlavou. Nenápadně se pokouší zjistit, co se děje a zda třeba nebude mít potomka. Skutečnost není tak radostná, jak si zpočátku myslel. Nakonec se totiž Emmě přitíží natolik, že je nutné odvést jí do nemocnice. Bohužel se z půvabů Bojany Novakovic nebudeme těšit dlouho. Ještě ve dveřích je Emma zabita, nestihla tak povědět otci celou pravdu.

     Ihned po smrti Emmy se rozjíždí vyšetřování. Tommy (Mel Gibson), je ujišťován kolegy, že celý policejní sbor udělá vše, aby vraha jeho dcery našel. Jelikož vrah před útokem zakřičel "Cravene!", je hned zpočátku celé vyšetřování svedeno z cesty a policie pracuje s verzí, že cílem měl být sám Tommy, nikoli jeho dcera. Tommy tuší, že vrah chybu neudělal, nechává si to však pro sebe a započne vyšetřovat na vlastní pěst.

     Tím začíná zápletka filmu Na hraně temnoty (Edge of Darkness). Film je remakem úspěšné britské mini-série z poloviny osmdesátých let. Hlavní role bostonského detektiva a Emmina otce, Thomase Cravena, se ujal známý herec Mel Gibson. Nečekejte však žádné veselé policejní historky jako ve smrtonosné zbrani. Na hraně temnoty je detektivka s minimem humoru nebo akce.

     Mel Gibson zahrál standardní výkon a fanoušci snad nebudou zklamaní. Na druhou stranu jsem si ho více oblíbil v sérii filmů Smrtonosné zbraně, kde film vyloženě táhl. V Edge of Darkness mě ničím nepřekvapil a absence humoru mu také neprospěla. Mnohem více si člověk zapamatuje Raye Winstona, ačkoliv téměř ve všech scénách pouze seděl na různých druzích sedacího nábytku a trousil filozofická moudra. Vyzařovalo z něj takové charisma, že člověk jeho roli "tichého zabijáka čističe" věřil a podle mého názoru byl osobností filmu spíše on.

     Režie se ujal stejně jako u původní minisérie Martin Campbell, mimo jiné také režisér bondovek Casino Royale a Golden Eye. Jeho výkon na mě působil dost rozporuplně a připadal jsem si jako na houpačce. Na jednu stranu perfektně načasované a provedené akční vložky (těch ale nebylo moc) se střídaly s rozporuplnými momenty. Zároveň jsem postrádal nadhození indicií divákovi, aby si sám mohl rozvinout několik sofistikovaných teorií celého pozadí případu.

      Tím se dostáváme ke scénáři. Příběh je vystavěn tak, aby postupně odhaloval širší a širší souvislosti. Z osobní tragédie se postupně stává něco mnohem většího, co si sám detektiv Craven nedokázal ani představit (natož potom divák). Převodem sedmi dílů do jednoho celovečerního filmu, ale zákonitě příběh utrpěl. Pomalý rozjezd se snaží dohnat na konci a tím se ztrácí detaily, které jsou u detektivky tak důležité. Na konci může být člověk trochu zmatený z celkového rozuzlení a kroutit hlavou nad tím, jak to všechno spolu asi mělo souviset.

     Na hraně temnoty se zabývá podobným tématem jako např. klasika žánru Čínská čtvrť (Chinatown). Nikoho ale asi nepřekvapí, že o podobně kvalitní snímek se v tomto případě nejedná. Jde o mix klasického akčního amerického filmu a detektivky. Jenže film postrádá detaily a všechny souvislosti nestihne uspokojivě vysvětlit a to celou detektivní stránku stahuje dolů. Naopak efektních scén není tolik, aby šlo o plnohodnotný akční film.

     Původní mini-série Edge of Darkness se vysílala ještě za dob studené války a byla tak tématem velmi aktuální. Dnes už podobná jaderná hrozba sice netrvá, nad nekalými praktikami státu a některých "nenáviděných" soukromých společností si ale můžeme zanadávat vždycky. Celkově jde ovšem o nadprůměrný a hlavně vyvážený mix detektivky a akce, který si dle mého názoru zaslouží 70%.

Hodnocení: 70%

Režie: Martin Campbell

Hrají: Mel Gibson, Ray Winstone, Danny Huston, Bojana Novakovic, Shawn Roberts, David Aaron Baker, Jay O. Sanders a další

Radek Vytiska

David Fincher je mistrem temných a ponurých thrillerů. Ve své filmografii má filmy, které významně pohnuly filmovým průmyslem. Alespoň jeden z jeho filmů viděl snad každý z nás. Ano, jedná se o akční sci-fi s nezměrným množstvím skvělých vizuálních efektů – Vetřelec 3. Mezi jeho další veleúspěšné počiny patří například napínavý thriller Hra s Michaelem Duglasem, Klub rváčů, Zodiac, Úkryt, nebo třeba oscarový snímek Podivuhodný případ Benjamina Buttona...                                                 

     Film, o kterém nyní bude řeč, patří rovněž mezi opravdové filmové lahůdky. Mám na mysli film Sedm, kriminální mysteriózní thriller, který Fincher natočil v roce 1995. Třetí spolupráce s Bradem Pittem se mu opravdu vyplatila.

     Tento thriller si vzal na paškál smrtelné hříchy. Jak už sám název napovídá a jak také sami víme z kázání středověkých církevních hodnostářů, je jich celkem sedm – „seven deadly sins“.  Jedná se konkrétně o obžerství, lakotu, lenost, závist, hněv, pýchu a smilstvo. Každý se zajisté v jednom z oněch sedmi hříchů najde. Na druhou stranu ale za ně jistě nezaplatí způsobem jako oběti psychomaniakálního Johna Doe v podání skvělého a přesvědčivého Kevina Spaceyho.

     Celý příběh se točí kolem dvou detektivů – nově příchozího seržanta Millse (Brad Pitt) a poručíka Somerseta (Morgan Freeman), který má přesně za týden odejít do zaslouženého důchodu. Mills a Somerset jsou dvě postavy zcela rozličných temperamentů, zezačátku si dvakrát do oka nepadnou, to se ale během filmu změní. První společný úkol, který dostanou na starost, je případ obézního muže, kterého naleznou v jeho bytě mrtvého s hlavou v misce špaget.

     Mills a Somerset si tak posléze k sobě pomalu najdou cestu a stanou se téměř rovnocennými parťáky. Přestože chtěl Somerset odejít do důchodu, tyto případy si ještě přeje rozlousknout. A tak začíná hon na psychicky vyšinutého vraha páchajícího rituální vraždy. Jde o zběsilou a po čertech napínavou jízdu, ve které se nepřestanete bát a lapat po dechu. Ve scénách sice nestříkají hektolitry krve, nicméně o to víc psychologicky na diváka působí. Film ukazuje oběti až poté, co byli zavražděné, i tak to ale nejsou hezké pohledy. Člověka až zamrazí z dokonale promyšleného a chladnokrevného provedení.

     Vedle velikánů Brada Pitta a Morgana Freemana si ve filmu zahrála ještě o nic méně známá americká herečka – Gwyneth Paltrow. Ztvárnila zde manželku Brada Pitta – Tracy, jejíž úloha ve filmu je opodstatněná především v druhé polovině filmu. 

     Film má neobyčejně chytrou pointu a propracovaný scénář. Excelentní je také kamera a režie, která jen podtrhuje to, že Fincher je mistrem svého řemesla. Skvělá temná, ponurá a gradující atmosféra je zárukou napínavé podívané. Konec vám doslova vyrazí dech, do poslední chvíle totiž nevíte, jak film skončí. Brad Pitt je statečný, Morgan Freeman zkušený a ostřílený, Gwyneth sympatická, Kevin Spacey nesmírně inteligentní a nebezpečný.  Společně nám připraví onen závěr plný emocí a nečekaného zvratu.

     Sedm je zkrátka jeden ze sedmi divů světa filmového umění. Spolu s Mlčením jehňátek bych ho zařadila mezi nejnapínavější psychologické thrillery všech dob. Za zhlédnutí určitě stojí. Památná věta "Ernest Hemingway jednou řekl: Svět je krásné místo a stojí za to o něj bojovat. Souhlasím s druhou částí“, mi běžela v hlavě ještě dlouho poté…

Píše se rok 1954 a z Ashcliffského nápravného zařízení, které leží na temném ostrově Shutter Island, zmizí beze stop nebezpečná vražedkyně. Případu se s chutí ujme detektiv Tedd Williams, který se ještě ne zcela vzpamatoval ze smrti své manželky a traumatu z druhé světové války. Tedd i jeho Kolega Chuck brzy zjišťují, že jim vyšetřování případu začíná přerůstat přes hlavu a na ostrově se začínají dít prapodivné věci, za kterými možná stojí spiknutí zdejších psychiatrů a doktorů, které Tedd podezřívá…          

     Martin Scorsese a Leonardo DiCaprio už počtvrté spojili své síly, aby dobyli srdce tentokrát thrillerovým divákům. Ovšem Shutter Island má bohužel příliš mnoho nedostatků, aby se jim to podařilo. Tím prvním je především už několikrát ohrané téma pokusů na lidech, zvrácených doktorů a stihomamem trpícího hlavního hrdiny. Tedd Williams neví komu věřit, podezírá každého i svého kolegu Chucka a celkově průměrný divák tuší jak se bude děj dál vyvíjet. I v momentech kdy se Scorsesemu podařilo vybudovat patřičný pocit napětí, vše krachne na strohém a nedotaženém scénáři.

     Je to škoda, protože Shutter Island má určitě větší potenciál než zapadnout ve stínu špičkové Scorseseho filmografie. Bohužel vše působí jako sešito horkou jehlou, a to se musí říct i o nepochopitelných kiksech v podobě nepřesného střihu, kterých si každý pozornější divák jistě všimne.

     Ale abych nové dílo mistra Martina Scorseseho jen nehanil. To, co je na tomto snímku unikátní, je jeho atmosféra. Režisérovi se dokonale povedlo vytvořit tajemný a depresivní dojem ve stylu Alfreda Hitcocka, a to se musí v thrillerových odpadech dnešní doby patřičně ocenit. Už první scéna na lodi, kdy oba maršálové připlouvají na Shutter Island vás, kteří máte rádi „noirový“ styl detektivek, chytne za srdce.

     Dalším kladem je samozřejmě role Tedda v opět vyčerpávajícím výkonu Leonarda DiCapria. Leonardo znovu všem dokazuje, jak proklatě kvalitním hercem umí být. Na to ovšem doplatil jeho taktéž výborný a přesný Mark Ruffalo v roli jeho kolegy Chucka. Shutter Island je totiž „One man show“ ve všech směrech, a tak skvělý Ruffalo i Ben Kingsley v roli jednoho z psychiatrů pohlcuje Capriův nelítostný stín.

     Do této herecké směsice se také vetře i standardně výborný Max Von Sydow s čerstvě se třpytící hvězdou Michelle Williams. Oproti, pro ni herecky náročnějšímu, nejnovějšímu filmu Mammoth, si v roli ducha Teddovi mrtvé manželky mohla spokojeně oddechnout a i tento oddych klapl na jedničku. Scorsese si prostě své herce a atmosféru ohlídat opravdu umí. V tom je jeho síla.

     Film je také naplněn plnou řadou příjemně propracovaných flashbacků z druhé světové války. Opět zde atmosféra dosahuje špičkové úrovně a vyloženě cítíte traumata Tedda Williamse s naprostou vážností. Věříte v každou oběť holocaustu a v každičkou bolest co Tedd pociťuje. Stejně tomu tak je i u flashbacků okolo manželky a chaty u jezera. Tyto scény patří se samotným příjezdem na Shutter Island mezi nejlepší části filmu.

     Ale i přes tyto skutečně okořeněné scény, Scorsesemu neodpustíte tu předvídatelnost příběhu a na tom vzniklou nudu. Film, bohužel začne v polovině těžce nudit. Dokáže Vás extrémně nažhavit a náhle pomaličku tlumit, až Vaše nadšení opadne a po chvíli zemře. Do celého tuctového rozuzlení Vás bude tížit myšlenka, že tohle nemůže být přeci mistr Scorsese. Avšak je tomu bohužel tak, tento snímek zapadá v jeho doposud silné filmografii.

     Ve výsledku mne Shutter Island zaskočil tím, že mne absolutně nezaskočil a nepřináší nic nového do oboru psychothrilerů. Neurazí, ale nenadchne. Tato charakteristika dle mého není hodna tak špičkového režisérského formátu, jakým Martin Scorsese rozhodně je.

HODNOCENÍ   60%

Režie: Martin Scorsese

Hrají: Leonardo DiCaprio, Mark Ruffalo, Ben Kingsley, Max Von Sydow, Michelle Williams, Emily Mortimer, Jackie Earle Haley, Elias Koteas, Ted Levine

Karel Pražák

„V téhle zemi potřebuješ nejdřív vydělat peníze. Jakmile vyděláš peníze, tak získáš moc. Jakmile získáš moc tak pak získáš i ženu.“ Násilí, peníze, sex, kokain a Al Pacino ve své životní a nejvýznamnější roli gangstera Tonyho Montany. Milí čtenáři je mi ctí jako první článek v naší retro sekci představit kultovní „Zjizvenou tvář“ (Scarface)!...                                                                                                                                                                                

     Když by mě někdo ještě nedávno řekl, že neviděl Zjizvenou tvář, tak bych mu jednoduše nevěřil. Skutečnost, že se mezi námi ještě vyskytují tací, kteří nevědí co iniciály T.M. znamenají, je pro mě dostatečným hnacím motorem o Scarface psát. Navíc období, kdy u nás tento film vychází na DVD po dlouhé prodejní odmlce a stagnaci mi hraje přímo do noty.

     Píše se rok 1983 a režisér Brian De Palma, Al Pacino ani Oliver Stone, který napsal k tváři scénář, netuší, jak cenný a zásadní snímek právě vytvořili. Film, který se bleskově stane nepřekonatelným kultem, předlohou a zdrojem pro mnoho počítačových gangster her i dalších budoucích filmu tohoto žánru. Scarface se ale hlavně stala obrovskou továrnou na peníze a taky pro mladého Al Pacina jeho nejvýznamnějším a nejslavnějším zářezem do filmové historie.

     „Jak se jmenuješ?“ „Antonio…Montana.“ Tato postava nejmizernějšího, nejbrutálnějšího a hlavně nejvíce cílevědomého gangstera, kterého spojené státy té doby měli, probudila v divácích naprosté šílenství a bezkonkurenční oblibu.

     Není se čemu divit. Koho by nebavil příběh mladého zkaženého Kubánce, který se dostane na lodi do Spojených států, ucítí šanci a začne podnikat. Podnikání to ale není jen tak ledajaké a tato branže, která mu vynese v Miami status drogového krále něco stojí. Každá kariéra ale musí někde začít. A proto sledujeme Montanův příchod do Ameriky, kde za nájemnou vraždu získá nelegálně zelenou kartu. Následuje ovšem náhlé zděšení z přistěhovalecké práce a přesvědčení o tom, že krájet cibuli v Americe rozhodně nehodlá.

     A tak se spolu se svým kolegou Mannym vrhají do miamského drogového podsvětí. Po úspěšné první akci, u které jen se štěstím zůstane naživu, odevzdává bossovi Lopezovi jak peníze, tak i drogy. Tonymu se tím nyní otevírá brána do vyšší gangsterské společnosti a přímo k Frankovi Lopezovi osobně. Jak už to ale bývá, když pilně dřeš, povýšíš a Tony povýší natolik, že brzy zaujme Lopezovu pozici a získá i jeho ženu Elviru.

     Život Tonyho Montany se náhle mění do nesmírného bohatství a přepychu. Už nemusí dřít po ulicích a vyřizovat drobné kokainové zásilky, které voní jistou smrtí. Teď je šéfem miamského podsvětí on, k tomu čerstvě ženatý a nikdo mu už nebude stát v cestě jeho plánům. Dopuje ovšem stále více a více svého vlastního zboží, ztrácí reálný úsudek a cítí se natolik nepřemožitelný, že začíná dělat spoustu chyb.  Když ale spadne klec a dostane se do těžkého křížku s policií a hrozí mu vězení, tak přijme nabídku dalšího bosse Alejandra Sosy s výhledem pomoci si z této situace ven. Avšak Tony vše zničí a vyvolává tím Sosovi otevřenou válku a ani neví co si tímto činem zpečetil…

     Tento film je tak cenný hlavně pro svojí životní moudrost. Oliver Stone scénář napsal tak chytře a detailně, že ve finále působí film jako hlavní mafiánská příručka číslo jedna. Ve filmu se tak nakonec diváci mohou dozvědět spousty různých pravidel a rad co nemá Tony nikdy dělat a jakou cestou se nemá vydat. Postupem času ale stejně divák zjistí, že všechny ty chyby nakonec udělá a to se mu opravdu nakonec nevyplatí.

     Pokud tento film mladé zfetované Američany se zbraní v ruce nedonutí se zamyslet, že touhle cestou rozhodně ne, tak už nevím co by mělo. Montanův příběh je klasickou ukázkou toho, že když chceš vše, nemáš nakonec nic.

     Film je přímo přesycen strhujícími hereckými výkony. Každičká postava je dotažena do sebemenšího detailu přesně a bezchybně. De Palma si své herce hlídal velice přísně. Všechny měl pod jistou kontrolou, ať už samotného Al Pacina nebo Paula Shenara (Sosa), až po ve snímku kokainem ovládanou  Michelle Pfeiffer (Elvira).

     Další důležitou součástí co dává „Zjizvené tváři“ tu pravou zjizvenou tvář je samozřejmě hudba. Tentokrát pod taktovkou oscarového italského talentu Giorgio Morodera, který zde, podle mého názoru, opravdu vydal to nejhodnotnější ze sebe sama.

     Na tomto filmu je nejlepší ten fakt, že zraje jako víno. Po 27 letech je příběh i tempo stále „FRESH“ a nachází si stále nové příznivce a fanoušky. Pravdou je, že všechny novodobé gangster a akční filmy mají vždy aspoň trochu v krvi z tohoto kultovního masakru. Zjizvená tvář je vykrádána po celé roky nejenom ostatními filmy, ale i hrami (např. Grand Theft Auto). Má tedy tento snímek vůbec nějaké slabé stránky?  Nemá. A v tom je kouzlo Zjizvené tváře.

Tento De Palmův jedinečný kousek, který je věnován hlavně Howardovi Hawksovi a Benovi Hechtovi, kteří stojí za originálem z roku 1938, bude navždy v našich filmových srdcích a nikdy nebude ničím překonán.

Režie: Brian De Palma

Hrají: Al Pacino, Steven Bauer, Michelle Pfaiffer, Mary Elizabeth Mastrantonio, Robert Loggia, Miriam Colon, F. Murray Abraham, Paul Shenar, Harris Yulin, Ángel Salazar, Arnaldo Santana, Pepe Serna, Dennis Holahan, Al Israel, Michael P. Moran

Karel Pražák