Časosběrný dokument Heleny Třeštíkové o třiatřicetileté Katce, která je těžce závislá na heroinu. Snímek ukazuje její nekonečný zápas se životem a boj hlavně proti sobě. Ponurý obraz lidské zoufalosti a naprostého nepochopení lidských i životních hodnot. Situace se ještě zhoršuje ve chvíli, kdy Katka začne heroinem ničit nejen sebe, ale i malou Terezku uvnitř jí samotné.                                                                                                                                                 

     Naše dokumentaristická špička, Helena Třeštíková, tentokrát pokračuje v časosběrné dokumentaristice. Po velice vydařených dílech Marcela, nebo René, nyní představuje trpký život Katky, pražské narkomanky, jejíž osudy sledujeme celých 14 let od jejích 19, které trávila v terapeutické komunitě Sananim.

     Divák sleduje detailně Katčiny proměny, závan naděje i zklamání v jejích partnerech. Jste svědky naprosté bezmocnosti a fyzického zničení jejího těla, o které se stará denně aplikovaný heroin a pervitin. Katka dosahuje během těchto 14 let naprostého lidského dna, ať už mluvíme o životě po squatech, prostituci nebo braní drog během těhotenství.

     „Co jste si Katko dala včera?“ „Pervitin.“ Takto zní rozhovor porodní sestry s Katkou na operačním sále těsně po narození malé Terezky. Takové scény Vám zůstanou v mysli ještě hodně dlouho i po skončení celého snímku a obvyklá žena nebo matka nedokáže pochopit Katčino jednání.

     Třeštíková věnovala podstatnou část snímku také Katčiným partnerům. Jejím takzvaným oporám, které ovšem jsou také těžce závislé na heroinu a navíc mají násilnické sklony. Po narození Terezky se Katka ovšem musí rozhodnout, čemu dá přednost. Heroinu, nebo své dceři?

     Následuje mnoho pokusů o vyasbstinování a následné možnosti jít do komunity Karlov, kde by se mohla starat o své dítě. Zázrak se ale nekoná, Katce jsou vzata veškerá práva na rodičovství a propadá se úplné dno.

     Třeštíková citlivě vytvořila odstrašující dokument, který by měli povinně vidět mladí lidé, protože neznám lepší drogovou prevenci než je nicota a utrpení těchto lidí. Třeštíková se v Katčině utrpení velice křehce vyžívá a balancuje mezi dokumentem a osobní snahou Katce poradit a pomoci. Tento zásah do monitorování této pražské narkomanky možná určitá část diváků Třeštíkové vytkne, ale dle mého názoru se Helena jen snaží divákům sdělit, že Katčin osud jí není lhostejný.

     Katku však bohužel nelze litovat. Za vše si do puntíku může jenom ona sama a myslím si, že početnou skupinu diváků její jednání, obzvláště v těhotenství, přímo rozčílí. Terezka se totiž rodí taktéž se závislostí na heroin a musí mít speciální péči doktorů.

     Do vizuální stránky a propracovanosti celého dokumentu se ponořila Helena se stoprocentním nasazením. Každičký byť i sebemenší detail, nebo znak narkomanského ponurého světa Heleně nedokázal uniknout a proměnila veškeré své dokumentaristické znalosti v prvotřídní rozbor Katčina „přežívání“ v příšerných sociálních podmínkách.

     Po konci Katky, jsem ještě nikdy neviděl v kině takové vyjádření nálady či spíše respektu od všech diváků. V sále bylo naprosto hrobové ticho a nikdo nechtěl jako první vstát, nebo způsobit jakýkoli hluk. Byl to opravdu silný zážitek. Snímek skutečně funguje jak má a Helena Třeštíková opět dokazuje, jaký dokumentaristický klenot naše země má.

HODNOCENÍ:   90%

Režie: Helena Třeštíková

Karel Pražák