Legendární neurotik Woody Allen se po několika filmových evropských odbočkách opět vrací do ulic milovaného New Yorku a v záplavě žlutých taxíků opět rozehrává svůj režisérský koncert. Ve snímku Užívej si, co to jde (Whatever Works) si přijdou na své milovníci klasického „allenovského“ humoru, který nám již pěkných pár let chyběl.                                                                                                                                       

     Nechci tím však říci, že by předchozích pár snímků Woodyho Allena bylo špatných. Spíše se jednalo o filmy, na které jsme od tohoto režiséra nebyli zvyklí a chyběl v nich jeden zásadní motiv – New York.

     Snímek „Užívej si, co to jde“ se tedy vrací k tomu, co Woodyho Allena proslavilo nejvíce – osvědčené prostředí, skvělý scénář plný chytrého humoru a bizarní zápletka. A není divu, scénář k filmu totiž není žhavou novinkou. Allen ho napsal již v roce 1977, tedy v období, kdy vznikly jedny z jeho nejúspěšnějších filmů – Annie Hall, nebo Manhattan. Důvod, proč si slavný režisér uložil scénář „do šuplíku“ byl ten, že představitel hlavní role Zero Mostel znenadání zemřel. Allen tedy projekt znovu oživil v roce 2008, kdy hrozila stávka herců a scénáristů.

     Pro mne osobně je veliká škoda, že se sám Woody Allen neujal také hlavní role, jak je u něj dobrým zvykem. Drobná postavička s typickými černými brýlemi perfektně dokresluje ostatní prvky Allenových filmů. Nicméně je třeba uznat, že za sebe vybral důstojnou náhradu – zkušený, ale neokoukaný Larry David, se role zhostil na výbornou. I přesto mi však ve chvílích, kdy hlavní hrdina propadal návalům paniky a hysterie, chyběla typická fistule a beznaděj, kterou umí zahrát jen samotný Woody Allen.

     Co se týče samotného děje, postačí velmi stručný popis. Boris Yelnikoff (Larry David) je stárnoucí Newyorčan, který tráví svůj podzim života tím, že svému okolí neustále připomíná, jak příšerný a zkažený je dnešní svět. A je mu úplně jedno, jestli své myšlenkové pochody prezentuje svým kamarádům v hospodě, kolemjdoucím na ulici, dětem, které v rámci přivýdělku učí šachy nebo dokonce samotným divákům, kteří sedí před plátnem v kině. Jeho zaběhnutý životní rytmus naruší až setkání s půvabnou Melody (Evan Rachel Wood). Co této dívce bůh nadělil na půvabu, ubral jí na intelektu. Hloupoučká a naivní dívka z jihu svou bezprostředností Borise okouzlí natolik, že ji na několik dní poskytne útočiště. Jak se později ukáže, zdánlivě odlišné povahy najdou společnou řeč a Melody nakonec u Borise zůstane déle, než by všichni čekali. Celou situaci vyšperkuje příjezd rodičů Melody, která jaksi o svých velkolepých newyorských plánech zapomněla kohokoliv informovat.

     Jak tedy závěrem zhodnotit film Užívej si, co to jde? Rozhodně se jedná o snímek, který není pro každého. Ale to není v případě tvorby Woodyho Allena nic nového. I přes režisérův věhlas a nezpochybnitelné úspěchy jeho filmy nikdy nebudou světovými kasovními trháky, které budou způsobovat nekonečné fronty před pokladnami kinosálů. A to je koneckonců dobře, ani by se to k povaze filmů, které točí, nehodilo.

     Proto bych hodnocení rozdělil na dvě části – pro ty, kteří jsou fanoušky Woodyho Allena a pro ty, kterým jeho filmy nic moc neříkají. Pro ty první mám dobrou zprávu – Woody Allen je zpět tak, jak ho známe a „Užívej si, co to jde“ rozhodně stojí na návštěvu. Pro ty, co prostě jen chtějí zajít do kina, bych doporučil, aby při výběru filmu zvolili jinou možnost.

V kinech od 13.5.2010

HODNOCENÍ: 80%

Režie: Woody Allen

Hrají: Larry David, Evan Rachel Wood, Patricia Clarkson, Ed Begley Jr., Carolyn McCormick

Radek Pešek

Dlouho očekávaná adaptace knihy „Imperial Life in the Emerald City: Inside Iraqs Green Zone“ je tu a v rukách těch nejvhodnějších. Paul Greengrass, režisér Bournova Ultimáta a Mýtusu se opět spojil s nynější hereckou jistotou Matt Damonem, aby spolu vytvořili další špionážní pochoutku, tentokrát ovšem v srdci Iráku. Připravte se na dvě hodinky kvalitně odvedené filmařiny.                                                                                                         

     Mám velice rád anti-americké snímky a Zelená zóna právě takovým snímkem je. Tento film se jistě vyšším úřadům spojených států rozhodně líbit nebude, ale co nadělají, když jejich konspirační hry a podvody vyplouvají čím dál častěji na povrch. 

     Film tedy vypraví příběh velitele americké jednotky Roye Millera (Matt Damon), který má za úkol hledat zbraně hromadného ničení v rozpoutané Irácké válce. Když už se asi po čtvrtém zásahu vrací do kasáren s prázdnou, začíná mu tady něco velice smrdět. Přestává se mu zamlouvat, že nasazuje svůj i životy jeho mužů pro hru jeho nadřízených. Když se mu tedy naskytne příležitost pátrat osobně po hlavních pohlavárech, tak neváhá ani minutu. Netrvá dlouho a Miller se ocitá uprostřed velmi nebezpečné hry a výrazně na sebe upoutává pozornost jak Irácké strany, tak i jeho zaměstnavatelů z Washingtonu. Začne být nepohodlným…

     Paul Greengrass jakoby navlékl agenta Bourna do uniformy a vysadil ve válečném Bagdádu. Spád filmu je naprosto ve stejném rázu a kvalitní špionáž převládá opět nad vyloženě akčními pasážemi. I přes totožné herecké a režijní obsazení, by bylo omezené dávat Zelené zóně cejch Jamese Bourna. Zelená zóna totiž má daleko hlubší poselství a divák je bez jakýchkoli růžových brýlí schopen proniknout do největšího podvodu spojených států všech dob.

     Režie, jak je u Greengrassovi práce zvykem je bravurní. Svojí práci si umí perfektně rozvrhnout a na place tento pán musí vládnout pevnou rukou plnou respektu. Jeho režie neztrácí na šťavnatosti a každý záběr má svůj důvod a směr. Je význačný smyslem pro realitu, jenž dokáže přenést bez jakékoliv ztráty kvality na filmové plátno.

     To má za efekt, že té válce, která zuří okolo Matta Damona naprosto odevzdaně přikyvujete a chápete nebezpečí, kterým se jeho postava vystavuje. K tomu samozřejmě nejzásadněji přiložil ruku k dílu i oskarový scénárista Brian Helgeland, který snímku napsal tak pevnou kostru, že se ani jednu minutu nesesype.

     Ale i přes tolik chvály, tentokrát nechtěně snímku sráží body samotný Damon, jehož pojetí velitele armády není tak stravitelné jako u jeho ztvárnění agenta Bourna. Matt Damon přesahuje často hranici herecké patetičnosti, která je sice zahraná perfektně, ale myslím, že ve snímku nemusela tolik být. Často bojuje s tím, kdy má být opravdu „G.I. JOE“ a kdy agent. Snaží se roli vojáka zahrát se stejnou lehkostí jako roli agenta, avšak jeho pokus jde bohužel tím opačným těžším směrem. Ve scénách s reportérkou je toto dosti vidět. I tak, ale Damon pro fanoušky jeho herectví, odevzdává průměrnou práci.

     O dost zajímavější je tedy střet dvou živelných herců jakými jsou Greg Kinnear a Ir Brendan Gleeson. Kdo jiný Vám dokáže předhodit na stříbrném podnose roli velitele CIA lépe než Brendan? Naopak u Kinneara je tato role spíše méně obvyklá, proto budou diváci rozhodně mile překvapeni.

     Tento snímek je velice podstatný a důležitý. Otevírá zase o trochu více dveře k převádění konspiračních zákeřností spojených států na filmové plátno. Jsem zvědavý, kam až budou mít filmaři odvahu zajít a kdy se zfilmuje to největší zlo, které zapříčinilo vpád do této irácké metropole. Mluvím o pravdě z 11.09 2001…

V kinech od 3.6.2010

HODNOCENÍ   80%

Režie: Paul Greengrass

Hrají: Matt Damon, Greg Kinnear, Brendan Gleeson, Amy Ryan, Jason Isaacs

Karel Pražák

Z Velké Británie se k nám řítí další taneční podívaná pro teenagery, tentokrát navíc i ve 3D formátu. Jak to vypadá, když spojíte divoké pouliční tanečníky s křehkými „baleťáky“ se můžete přesvědčit tento měsíc i vy. Jízda to bude nejspíš rozmanitá, protože obě strany tanečníků čeká velice náročný úkol. Akceptovat se navzájem, držet spolu za jeden provaz a vyhrát.                                                                                                                                           

     Krásná Carly (Nichola Burley) je stejně jako její přítel Jay (Ukweli Roach) členem taneční skupiny, která se probojovala do finále mistrovství Velké Británie ve Street Dancu. Šok pro všechny tanečníky, ale nastává ve chvíli, kdy se Jay rozhodne skupinu opustit. Pozice leadera týmu teď padá tedy na Carly a jak v jejích očích, tak i v očích zbytku skupiny se sen a ambice o titul mistrů začínají vytrácet. Na scéně se však objevuje učitelka baletu Helena (Charlotte Rampling) na kterou udělá skupina obrovský dojem. Nabídne tedy tanečníkům pronajmutí haly ke cvičení zcela zdarma za podmínky, že mezi sebe street danceři přijmou i její studenty baletu. Nikdo z účastněných nechápe co má Helena v plánu, ale nabídku přijmou. Spolu se nejen pokusí vyhrát titul ve Street Dancu, ale i spojit tyto dva tak odlišné tance a světy v jeden.

     Hned od první scény se snímek vyloženě pere s přímočarostí a jednoduchostí scénáře. Jak jsem očekával, tak zkušený průměrný divák věděl, co bude následovat a s kým si hlavní představitelé začnou své románky i jak dopadne zbytek filmu. Street Dance hraje především na estetiku a je to bohužel žalostně vidět. Všichni okolo vás jsou krásní, mladí a ambiciózní. Přímo jako vystřižení z časopisu Bravo. Na teenagery toto možná fungovalo před 15 lety, ale teď se domnívám, že i 14-leté publikum se autorům vysměje.

     Kromě hudby, film na diváka působí jako by svým zpracováním vypadl odněkud z videopůjčovny 90. let a nestydí se za to. Naopak je smutné, že je z něho cítit, jak oba režiséři vše mysleli naprosto vážně.

     Je tu pestrá paleta scén, u kterých se budete vyloženě ušklebovat, né-li dokonce smát, a to rozhodně ne pro humor dialogů hlavních hrdinů. Například bitva v jídelně baletní univerzity, show v nákupním centru, nebo kýčovitě natočená romantická scéna s výhledem na noční Londýn, patří k těm nejnepovedenějším v celém filmu.

     Jelikož nejsem odborník na Street Dance jako taneční styl, tak bohužel nemůžu ohodnotit samotnou správnost čísel vystupujících, ale je pravda, že si 3D formát rozhodně jak s baletem tak s tímto druhem tance velice rozuměl. Alespoň na tom tentokrát autoři stavěli obstojně a donutili herce tanečníky ke kvalitním tanečním kouskům.

     U hereckých výkonů stojí za zmínku asi jedině Charlotte Rampling, která ač někdy přehrává, tak jí vidíte ve snímku rádi a její ztvárnění učitelky baletku je na vysoké úrovni. Ostatní se propadají hluboko v propadlišti hereckých dějin a Nicholu Burely nezachraňuje ani její krásný zevnějšek.

     Doba se mění a stále jen přitvrzuje. Snímek má tedy šanci zaujmout už jen opravdu skalní fanoušky Street Dancu, ale normální netancující teenagery, nebo starší věkové skupiny opravdu nezaujme. Spíše možná znechutí či rozesměje.

V kinech od 27.5.2010

Hodnocení 40%

Režie: Max Giwa, Dania Pasquini

Hrají: Nichola Burely, Rachel McDowall, Charlotte Rampling, Patrick Baladi, Eleonor Bron, Richard Winsor, Georgie Simpson, Sianad Gregory,

Ukašli Roach, Jennifer Leung

Karel Pražák

Očekáváte známou pohádku o mladém lučištníkovi, který se schovává v lese a okrádá bohaté pány, aby mohl nasytit chudé vesničany? Pokud máte o novém Robinu Hoodovi podobnou představu jako já, okamžitě na ní zapomeňte. Nový film Ridleyho Scotta se snaží o autentické vykreslení středověku a předkládá nám úplně jiný příběh Robina z Loxley, než na který jsme zvyklí. Jaký je tedy film, ve kterém se sešli Oscaroví herci Russell Crowe, Cate Blanchett a William Hurt?                                       

     Titulní postavu Robina Hooda si zahrál Russell Crowe, který je režisérem Ridley Scottem obsazován pravidelně. Z této spolupráce vzešel pro Crowa zatím jeho jediný Oscar za hlavní roli ve filmu Gladiátor. Cate Blanchett je výborná, taktéž Oscarová, herečka a charismatická žena, ale v roli Mariany z Loxley jsem si jí představoval jen těžko.

     Anglické královské vojsko v čele s Richardem "Lví Srdce" stojí před branami francouzské pevnosti a chystá se na poslední útok před návratem do vlasti. Mezi královskými lučištníky bojuje i Robin Longstride (Russell Crowe). Robin je sice statečný, upřímný člověk a dobrý lučištník, žádné speciální kousky však od něho nečekejte. Při poslední bitvě je král zabit a několik nejbližších rytířů musí dopravit jeho korunu zpět do Anglie.

     Této situace využívá také Robin s Malým Johnem (Kevin Durand), Willem Scarletem (Scott Grimes) a Alanem A'Daylem (Alan Doyle) k útěku domů. Jednotka převážející korunu je však ještě na území Francie vlákána do léčky. Robinova družina se k této události nachomýtne a korunu zachrání. Z původních strážců koruny nikdo nepřežil, pouze umírající Sir Robert Loxley (Douglas Hodge) ještě stihne poprosit Robina, aby vrátil meč jeho otci. Robin se rozhodne jít štěstí naproti a dopraví královskou korunu do Anglie. Jako řadový voják se však musí vydávat za někoho výše postaveného a právě Sir Robert byl vhodným kandidátem. Robin po příjezdu do vlasti v poklidu odevzdá korunu a splní slib umírajícímu, jenže tím hra na Sira z Loxley nekončí.

     Producent filmu Brian Grazer si přál středověkou verzi Gladiátora a proto svěřil režii zkušenému Ridleymu Scottovi. V rámci scénáře se snaží divákovi zprostředkovat středověk a vše, co k tomu patří. Opravdu povedená je hned úvodní scéna útoku na malou francouzskou pevnost. Ta je vykreslena autenticky a divák má možnost nahlédnout do středověkých obléhacích taktik. I další bojové scény jsou uvěřitelné a dobře natočené, jak byste asi očekávali.

     Pro mě tak byla největším zklamáním prostřední část filmu, kde se Scott spolu se scénáristou Brianem Helgelandem snaží přiblížit divákovi i další aspekty doby před mnoha staletími, jako jsou vášeň, intriky, lži, bezohlednost, bída, krutost a zároveň vysvětlit Robinův osud. Nepřesvědčili mě ani o jednom. I když každý asi pochopí, jak krutá doba to byla a v jaké chudobě museli poddaní žít, nic opravdu působivého jsem v této části filmu nenašel. Největším problémem byl asi cílový rating od 13ti let (v USA), díky čemuž se hrůzy středověku ukazují jen těžko. I Robinův příběh byl nakonec ozřejměn, ale když už se Helgland rozhodl při psaní vydat vlastní cestou, čekal jsem něco trochu nápaditějšího. Nezachrání to ani několik peprných vtípků, kterými je tato část filmu okořeněna.

     Jak už jsem se zmínil v úvodu, Cate Blanchett bych do role Lady Mariany v "klasickém" Robinu Hoodovi neobsadil, v tomto filmu je ovšem situace jiná. Mariana Loxley je už zkušená vdaná žena, která se nebojí postavit za svůj lid, ani pomoci při práci. I tady zapomeňte na krásné šaty a cudné milé úsměvy. Pokud se na někom podepsala doba, je to právě Mariana. Cate se do role výborně hodí, když v prostých šatech a se špínou na nohou pomáhá svým poddaným, teprve potom si člověk uvědomí, jaká doba že to skutečně byla. Je to asi jediná postava, která mi v novém pojetí naprosto seděla.

     Russell Crowe zahrál, co musel. Oproti Gladiátorovi nedostal tolik příležitostí k osobním soubojům. Robin nepůsobí dojmem velkého hrdiny, ale spíše jako jeden z davu. I když se postupně snaží prosadit jako hrdina, je to spíše umělé. Problém je ale v postavě Robina než u samotného Russella.

     Nový Robin Hood je bezesporu jiný, tento záměr se tvůrcům povedl. Všichni zúčastnění se snažili o nové realistické pojetí Robina Hooda. Vykreslit Robina jako skutečného obyčejného člověka, z jakého se "mohla" zrodit známá legenda. Ale spíše než o něj jde ve filmu o dobu, historické postavy a události. Závěr filmu se sice snaží "naroubovat" na klasický příběh, ale úplně se to nedaří. Pro milovníky středověku je to dobrý film, ale pro zastánce klasického pojetí Robina Hooda, mezi které se nyní řadím i já, zklamání. Nemohu tak hodnotit výše než 70% procent.

V kinech od 13.5.2010

HODNOCENÍ: 70%

Režie: Ridley Scott

Hrají: Russell Crowe, Cate Blanchett, Mark Strong, Danny Huston, Max von Sydow, William Hurt, Matthew Mcfadyen a další

Radek Vytiska